BYDLÍ TU S NÁMI - režisér Karel Brožek
článek v 5+2 Kladensko: Osobitý bouřlivák stvořil pro Kladno na osmdesát inscenací
Přes třicet let přetvářel kladenské divadlo k obrazu svému a ta léta jsou považována za zlatou éru. Karel Brožek je kladenskou kulturní legendou. V rozhovoru vzpomínal nejen na práci v kladenských divadlech, ale také prozradil, co si myslí o současném kulturním dění v Kladně.
Karel Brožek (78) je od sedmdesátých let jednou z nejvýznamnějších a nejvýraznějších osobností kladenské kulturní scény. Nesmazatelně se zapsal do historie obou kladenských divadel, činoherního i loutkového, kde působil jako režisér, a v loutkovém divadle dlouhá léta jako ředitel. Jméno Lampion, pod kterým je známé i v zahraničí, pro něj vybral právě on.
Je nenapodobitelný, mladistvě čilý, společenský, laskavý demokrat, srší vtipnými historkami z divadelního zákulisí. Prožil krásný život a patří mezi špičku evropského divadla.
V rozhovoru Karel Brožek rozebral, co si myslí o kultuře v Kladně, a nahlédli jsme do jeho vzpomínek na zlatou éru kladenského divadla, které on byl osobitě tvůrčím duchem.
Připadá vám kulturní dění v Kladně bohaté?
V posledních letech se toho na kladenské kulturní scéně moc neděje. Sem tam nějaký koncert, ustálené akce, ale nic moc nového, tvůrčího, odvážnějšího. I akce Kladenské dvorky už není, co býval. Snad je to tím, že také obecenstvo neprahne po větším prožitku.
Jak si podle vás stojí Městské divadlo Kladno?
(povzdech) Řekl bych, že to není nejlepší období. Dokonce se mi dere na jazyk slovo katastrofální, ale nevyslovím ho. Uvidíme, co zamýšlí nový umělecký šéf. Poslední léta je divadlo neodborně vedené a obávám se, že dokud se nezmění ředitelka, šance na nápravu jsou minimální. Provoz se stále učí znát za pochodu, reaguje jen na ekonomickou stránku a ještě nedostatečně, protože je divadlo stále ve ztrátě. Zacházení se souborem je likvidační. Hrají v měsíci malý počet představení, takže herci nemají šanci se vyhrát. V minulosti se hrálo skoro denně. Fluktuace uměleckých šéfů je vysoká. Herci se propouštějí a nabírají noví. Je to ode zdi ke zdi, žádná kontinuální koncepce do budoucna. Jak by se v tomhle mohl soubor umělecky zlepšovat? Není divu, že většina představení není kvalitní.
Jaké jste naposledy viděl?
V kladenském městském divadle to byl Vinnetou. Podivná estráda, zdůraznění lobbismu je navíc naroubováno velmi uměle. Zdálo se mi, že herci nevěděli, jak to mají hrát, zda jako parodii, grotesku, uctívání hrdinského ideálu... Nic z toho nevyznělo, hrozné představení. Naopak se mi ale velice líbil Jágr, dramaturgicky zajímavě zpracovaný námět, hezké, vtipné představení.
Kterou éru kladenského divadla považujete za nejlepší?
Od konce sedmdesátých let minulého století až do revoluce. Na premiéry se sjížděli lidé z celého kraje i Prahy. Kladenské divadlo úzce spolupracovalo s mladoboleslavským. Soubor byl dobře postavený. Působila tu řada kvalitních herců starší i tehdy mladé generace jako Martínek, Bárta, Němeček, Rous, Mlčoch, Hron, Vávra, Gýrová, Kleinerová, Pastejříková, Eben, Fišerová, Brousek a jiní. Působili tu tři režiséři. Hrála se nádherná představení, například Malované na skle, slavné komediální představení o únosu papeže, na které se jezdilo z klášterů, dobré bylo i představení Hlava 22, které bylo v Kladně mé první, nebo Antigona, Hamlet a další.
Jaké osobní vzpomínky se vám na tu éru vybavují?
Je jich samozřejmě mnoho, třeba mé úžasné režisérské nápady, kdy jsem například nutil herce Čestmíra Gebouského vyběhnout nahoru po vypnuté plachtě. Zpěčoval se, tak jsem mu to chtěl hrdě předvést sám. Když jsem byl v polovině, začaly se věže, mezi kterými byla napnutá, kácet a herci seshora seskakovali zděšeně dolů. Krásné časy. (smích)
KAREL BROŽEK, nar. 1935 v Olomouci
Studia na DAMU v oboru režie loutkového divadla dokončil v roce 1959. Je zakládajícím členem divadla Semafor v Praze, kde ho diváci mohli vidět například ve slavných představeních Člověk z půdy nebo Ukradený měsíc. Mimo jiné působil jako vedoucí skupiny Černého divadla a režisér Laterny Magiky v Praze. Neotřelost a kreativita jeho režií mu brzy otevřely cestu do světa. Pracoval například v kanadském Montrealu, v japonské Osace, chorvatském Záhřebu, německém Berlíně či Brémách, belgickém Mechelenu, ve švédském Nyköpingu nebo polské Poznani. Od roku 1977 byl režisérem v Divadle Jaroslava Průchy, později Středočeském divadle Kladno. V kladenské činohře vzniklo pod jeho režisérským vedením úctyhodných 41 představení. Roku 1990 se stal ředitelem Loutkového divadla Lampion v Kladně, kde vytvořil celkem 32 inscenací. Z něj v roce 2005 odešel, aby se stal uměleckým šéfem divadla Ateneum v polských Katovicích. Od roku 1991 se v Praze hraje v Národním divadle marionet jeho loutková verze Mozartovy opery Don Giovanni, která dosáhla do dnešního dne pěti tisíc repríz a kterou zhlédlo již kolem jednoho milionu diváků. Lidé jej mohli vidět také na filmovém plátně. Hrál například ve Vláčilově Hadím jedu, filmech Víta Olmera jako Antoniho šance nebo Co je vám, doktore?, ale i ve Vávrově snímku Co chytíš v žitě. S přestávkami vyučoval na DAMU herectví s loutkou a režii. Dnes režijně hostuje v různých divadlech. V srpnu odjíždí režírovat představení Dekameron do slovenských Košic.